Připomínají v něm, že z aktuálního počtu cca 400 lidí bez domova v Plzni je plná třetina ze zahraničí a velká část českých občanů zde nemá trvalé bydliště. Jejich excesy se stále opakují, ať už jde o užívání alkoholu a návykových látek na veřejnosti, vulgární pokřiky, nehrazení jízdného nebo krádeže v obchodech. U Plzeňanů proto klesá pocit bezpečí ve vlastním městě. Významným podporovatelem snahy města je i plzeňský senátor Lumír Aschenbrenner, který byl už v roce 2017 jedním z předkladatelů senátního návrhu zákona, řešícího stejnou problematiku.
Spolu se mnou to byli ještě někdejší primátor Teplic Jaroslav Kubera, současný místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer, Zdeněk Nytra, Michael Canov, Jan Horník a Jaroslav Větrovský. Byla to tedy iniciativa více senátorů z více stran. A zákon nebyl přijat, protože v zákonodárných orgánech měla tehdy převahu sociální demokracie.
Nebylo to nijak drastické. Pro vykázání problémových osob z města musely by být splněny tři kumulativní podmínky. Jednak by muselo jít o úmyslné zavinění, za druhé o významné narušení místních záležitostí veřejného pořádku na území obce a za třetí by v posledních dvanácti měsících před dnem spáchání přestupku musel být ten dotyčný pravomocně uznán vinným z jiného obdobného přestupku.
Bylo to navrženo na dobu šesti měsíců a samozřejmě by se ten zákon nevztahoval na toho, kdo by tam měl trvalý pobyt a ani na mladistvé. A byla tam ještě jedna brzda, a to možnost odvolání proti tomu rozsudku, což by mělo odkladný účinek. Takže jestli se někdo bojí, že by byla zneužita práva, tak nebyla.
Že se jedná o velké nedorozumění. Není to žádná kriminalizace, a pokud je to kriminalizace, tak se ti lidé kriminalizují sami. Samotný bezdomovec není kriminální živel. Proto by se to taky netýkalo těch čtyř stovek uváděných v dopise, ale pouze těch, proti kterým už nebylo možné jinak zakročit. Ty pokuty byly nevymahatelné a není už jiný způsob, jak jinak to řešit. Jde o skupinu lidí, která je nyní vlastně beztrestná. Jen připomínám, že Zákon o přestupcích, který platil tři roky, nebyl zrušen jako protiústavní, to může udělat jen Ústavní soud a na ten se po celou dobu platnosti zákona nikdo neobrátil. A navíc v Listině lidských práv a svobod je článkem 14 sice zaručena svoboda pohybu a pobytu, ale s tím, že tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné mimo jiné pro udržení veřejného pořádku a ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých.
Záleží samozřejmě na složení Poslanecké sněmovny a Senátu. Já osobně si troufnu tvrdit, že teď by to Senátem pravděpodobně prošlo. Původně v přestupkovém zákoně byla možnost takové osoby vykázat na tři měsíce, ale netýkalo se to statutárních měst. Takže když tehdy někdo někoho vykázal například ze Slovan, tak ten mohl přejít třeba na Doubravku a tím to končilo. Takže ta moje iniciativa byla, aby se to rozšířilo i na statutární města. Což se nestalo a úplně to z přestupkového zákona vypadlo.
Rozhodně by nešlo o desítky nebo dokonce stovky lidí. Mám k dispozici informace, že například Plzeň použila toto řešení v posledních třech letech před tím, než přestal platit původní přestupkový zákon, v roce 2014 devětkrát, v roce 2015 šestkrát a v roce 2016 jednou. Tedy opravdu jen v extrémních případech. Častěji pak takové situace museli řešit například v Klatovech, kde se jednalo o dvě desítky případů.
Statisticky se to nedá říct, když byl původní zákon zrušený. Lidé ale subjektivně nevnímají, jestli je nějaké město vyhodnocené jako bezpečné. Pokud se v něm někdo necítí bezpečně, tak je to jeho pocit a ten je neměřitelný. Ale abych odpověděl na vaši otázku, tak si osobně myslím, že se situace zhoršuje.
Moje odpověď všem byla jednoduchá. Prostě když jsem něco před lety předkládal, tak nebudu teď tvrdit pravý opak jenom proto, že jsem v opozici.
Zdroj: Plzen.eu